3.2 Osmdesát dní? Kde?? / Eighty days? Where?? / ¿Ochenta días? ¿Dónde?

English in the middle.
Español debajo.

CZ

Ano, je to tak. I když se to zdá naprosto nereálné, jsem v Mexiku už 80 dní. Otázka zní - kam těch osmdesát dní zmizelo? Pořád mám pocit, jako bych teprve přiletěl, jako by si čas dělal co chce.
Pravdou zůstává, že jsem toho zažil hodně: důvod, proč jsem teď tak dlouho nic nenapsal, je ten, že jsem na to prostě neměl čas. Ano, já jsem neměl čas sednout si k počítači, za třicet minut napsat nějaký krátký příspěvek, potom jej případně přeložit... ne.
Takže za to se omlouvám, ale věřím, že mě pochopíte, když vám řeknu, že mimo školu jsem měl každý den v týdnu hodinu španělštiny, což bere jak neskutečné množství času, tak síly. Respektive správné by bylo použití minulého času - bralo. Proč? LEKCE ŠPANĚLŠTINY SKONČILY!!! Co to pro mě znamená? Znamená to to, že každý den je o víc jak dvě hodiny delší, s čímž souvisí i to, že nejsem tak unavený (což teď ovšem neplatí, za poslední čtyři dny jsou moje časy spánku 7:17, 5:33, 7:02 a 5:19; ale jo, celkem to zvládám, jak je ostatně vidět z toho, že jsem se zase dal do psaní). A co to znamená pro vás? Že blog zase ožije. Nebudu vám slibovat jeden příspěvek za týden - ne proto, že by nebylo o čem psát, ale proto, že pochybuju, že bych to stíhal. Můžu vám ale slíbit, že příspěvků teď nebude málo. A ještě jedna novinka, které jste si už možná všimli z nadpisu, budu psát i španělsky. Ze začátku španělsky psané články asi nebudou tak rozsáhlé, psané osobitě a bez chyb, ale nemůžeme chtít zázraky. Častěji než jedenkrát za měsíc.
Než se pustím do samotného příspěvku, napíšu vám sem seznam toho, co můžete v blízké době očekávat (přesněji: co doufám, že se mi povede napsat):
Průvodce po Mazatlánu (už mi chybí jenom fotky, tento článek jsem splácával dohromady poslední měsíc, slovo po slově, větu po větě... ale dokázal jsem to).
Článek, detailně popisující školu a srovnávající, jak je na tom v porovnání s českou.
Článek zaměřený na španělštinu, zábavná slovní spojení, nejhorší části gramatiky atd.
Výlet do Ciudad de México (ten má ale ještě skoro měsíc čas).
A taky jedno překvapení (na kterém už se pracuje), které byste tu nejspíš nečekali. Nebo alespoň ti z vás, kteří mě neznají...
Jestli toho bude víc nebo míň, netuším. Všechno závisí jenom na tom, kolik budu mít času.

...dobrá, úvod bychom měli. Takže začínáme:
Poslední příspěvek jsem psal po třech týdnech v Mexiku. Teď se blížím třem měsícům. Hodně věcí se změnilo, ale hodně jich pořád zůstalo stejných nebo téměř stejných. Takže pro srovnání sem napíšu něco málo o tématech, o kterých jsem psal minule. A stejně jako minule začnu tím nejdůležitějším.

JídloChybí mi chleba. Je to sice jediná negativní věc, ale celkem otravná. Sice tu je spousta různých věcí, kterým se říká "pan" (chleba), ale s českým chlebem to nemá moc společného. Většinou je to toustový chleba, nebo něco na způsob sladkého pečiva. Ale s tím jsem počítal. Lepší, než kdyby tu nebylo maso - to bych asi moc dlouho nepřežil.
Chystám se udělat nějaké české jídlo, ale dál než k chystání se se asi hned tak nedostanu. Nebojte, hned jak vyrobím něco jedného (něco, co bude jedlé víc než jednou), tak vás o tom budu informovat.
Jinak jsem tady nad míru spokojený. Když člověk moc nepřemýšlí o tom, co vlastně jí, není tu nic špatného. Ještě jsem nepotkal nic, co by utíkalo z talíře, ani nic, co by bylo odporné.
A co je pro všechny okolo mě největší překvapení, nepřibírám. Přesněji - po příletu jsem něco přes kilo zhubnul, pak jsem se zase vrátil na původní váhu. Ne že bych to nepředpokládal, já asi nemůžu přibrat, ale i tak je to divné vzhledem k tomu, kolik toho jím.

Škola
Vzhledem k tomu, že o škole bude samostatný příspěvek, nebudu si krást témata pod rukami.
Ve vší stručnosti - nic moc nemělo čas na změnění se. A taky já jsem neměl čas na to, abych do školy cokoli dělal. Což naštěstí nikomu nevadí. Kdyby vadilo, holt by měl smůlu...

Počasí
Tak tady tutově není o čem psát. Je vedro, nepamatuju si, kdy naposledy pršelo.
Listopad je prý pro Mazatlán měsícem hurikánů, tak uvidíme, jestli doopravdy. Pokud se nějaký slušný hurikán objeví, zkusím o něm napsat celý článek, aby vám došlo, že vichřice je jenom takový malý, příjemný vánek.

Lidé
Tady by i bylo o čem psát. Všechno z minulého článku platí, ale jsou tu i novinky, případně věci, které jsem minule zapomněl napsat.
Celkem zvláštní je to tady s hygienou. Člověl by čekal, že v zemi, kde ne všechny domy mají vodovod a přístup k pitné vodě, to s hygienou nebude žádná sláva. Omyl. Většina lidí je čistotná (pokud se nebavíme o odpadu) - když není mýdlo, používají jakési antibakteriální gely, které jsou téměř všude, kde se jí. Otázkou zůstává, jakou mají tyto gely účinnost... ale to je zas jiná věc. Skoro nikdo tu nemá zkažené zuby. Celkem bych řekl, že ohledně dentální hygieny jsou na tom mexičani líp než češi (což upřímě - je trochu ostuda).
Jiná část hygieny je čistota prostředí, která tu prakticky neexistuje. Toaletní papír se vyhazuje do koše (poprvé když jsem to zažil, po příletu do Ciudad de México, to bylo celkem divné, takové nepřirozené; teď už jsem si na to asi zvykl nebo co), s úklidem si tu nikdo těžkou hlavu nedělá. A to včetně těch, kteří to mají v náplni práce. Odpadní potrubí je kolikrát špatně udělané, takže některé ulice čas od času hezky páchnou (to se asi naučily od těch méně čistotných lidí).
A ano, i tady se najdou nepříjemní lidi. Není jich moc, ale jsou tu. A potom jsou tu, stejně jako všude jinde, otravní opilci.
Pořád ale ve výsledku platí, že lidi jsou tu příjemnější, než v Evropě, a výjimek je málo.

Kultura
V Česku mi bude chybět banda (hudební styl). Nebo se z ní tady zblázním. Nebo oboje troje. Tralala.

Španělština
Esta lengua, español, es fácil. Sí, no siempre, pero mayormente no tengo problemas ni con gramática ni con vocabulario. Pues verdad es que todavía hay muchisimas palabras que no conozco, mucha gramática, pero ya puedo hablar con la gente. A překládat se mi to nechce. Howgh. Tralala.

A teď už konečně k tomu hlavnímu, o čem chci v tomto článku psát. O tom, co jsem tady všechno (dobrá, na všechno si teď asi nevzpomenu...) zažil.

Zatím asi největší dobrodružství byla cesta sem, při které jsem se tak trochu nedobrovolně podíval do Saint Louis de Potosí, ostatní zážitky však nejsou o nic slabší.
Nejsem ten typ, který popisuje každý den, kdy vstával, kam a s kým jel, co tam dělal, jak se vrátil hrozně unavenej... copak to kohokoli zajímá?
Místo toho budu psát o tom, co by vás zajímat mohlo - o akcích.

První větší akcí, která by se dala nazvat akcí, po příletu bylo setkání s Rotary a ostatními inboundy. Jak to probíhalo? Každý o sobě řekl pár vět (anglicky nebo španělsky, podle svých jazykových schopností). Potom přišla prezentace, zkuste hádat čeho... ano, pravidel. Po sto padesáté osmé zas akorát jedna a ta samá pravidla.
Nějak jsme výklad všichni ve zdraví přežili, TRALALA, potom přišlo na řadu focení - neklamný důkaz toho, že výklad pravidel je u konce a bez problémů na něj můžeme zapomenout.

První akcí Rotaractu byla o pár dní později akce "Si whatsappeas no manejes" ("Pokud si píšeš na WhatsAppu, neřiť.") - spočívala v tom, že jsme jako paka stáli s transparenty na kruháči a rozdávali lidem vodu.

Asi ani nepotřebuje popis, že? Prostě neřiť.

Pak začaly lekce španělštiny, zabíjející celé dny, do toho pár večeří s Rotary, oslava Dne nezávislosti, až jednou...

Přišlo to někdy okolo dvaadvacátého září.
Všichni inboundi jsme byli pozváni na tajné místo, trochu moc odlehlé na to, aby nás tam někdo otravoval. Ostatně - cesta trvá 12 hodin, tak proč by tam kdo jezdil, že?
To místo se jmenovalo městečko Zirahuen, ležící na břehu stejnojmenného jezera.
Proč kolem toho dělám tolik tajností? Protože účel tohoto setkání byl tajný, neznala jej ani většina Rotariánů. A ti, kteří jej znali, nevypadali, že by nám chtěli říkat, o co jde. To je taky skutečný důvod, proč o něm píšu tak pozdě - zkrátka dřív by nebylo bezpečné o tom mluvit. Rotariáni totiž něco objevili. Něco, co se za žádnou cenu nesmí dostat mezi obyčejné smrtelníky...
Ne, dělám si srandu (ne, myslím to smrtelně vážně), jenom jsem se nudil v hodině matiky. 😇
Co je na tom pravda je to, že první orientation meeting probíhal v Zirahuenu (stát Michoacán), od 22. do 24. září. A taky je pravda to, že nikdo dopředu moc nevěděl, co budem dělat. Jisté bylo jen jedno: že jedno odpoledne bude zabito prezentací. O pravidlech. Stejně jako vždycky jindy. Teď ale pěkně od začátku:
Z Mazatlánu jsme vyjížděli 21. v noci, přesněji 22. v 0:20. Objednaný (jak jinak) autobus přijel z Culiacánu, pak jsme pokračovali přes města Tepic a Guadalajara, kde jsme nabrali další lidi. Do Zirahuenu jsme po menším bloudění dorazili někdy po třetí hodině odpoledne. Ano, cesta trvala déle, než můj let z Amsterdamu do Ciudad de México...
Pak konečně přišel na řadu oběd (všechno jídlo, co jsme v Zirahuenu dostali, bylo ryze mexické - takže tortily, hromada zeleniny, maso nespecifikovaného původu atp.) a po něm věc, kterou Rotary, ať už české nebo mexické, ovládá dokonale. Skoro. Tak trochu. Mizerně. Spíš by ta věc mohla ovládat Rotary. Řeč je o organizaci, konkrétně rozdělování do chatek. Když jsme se do té naší konečně dostali, zjistili jsme, že je nás jaksi víc než postelí. Tuším o tři. Nakonec se to vyřešilo tak, že jeden si zabral deky a ustlal si na zemi, další se přestěhoval(i) do jiné chatky.
Po ubytování se začal teambuilding - ten je pokaždé na jedno brdo, ale i tak to byla sranda. Jedna z obrovských výhod Zirahuenu pro jakékoli aktivity je ta, že tam nebývá horko. Odpoledne bylo cca 20 stupňů a chvílemi zataženo, takže ani poskakování nebylo k nevydržení.
Později odpoledne přišel čas na seznamování se se všemi. Za tuto část programu musím mexické Rotary pochválit - tak, jako v Česku je to formou prezentací, které nikoho nezajímají, nikdo si z nich nic nepamatuje a všichni akorát usínají, tady jsme měli talentshow. Napřed se normálně představili rotariáni, pak přišla řada na inboundy. Nezávidím Němcům - jedna hezká finta, ve španělštině je Německo Alemania.
V distriktu máme asi 110 inboundů z cca 22 zemí, většinou je ze země víc lidí. Až na Ekvádor, Argentinu, Finsko, Rumunsko, Indii a Česko(slovensko). S Finem a Indem jsme se domluvili, že předvedeme malou ukázku našich jazyků, já jsem se potom asi zbláznil nebo co - zpíval jsem píseň Slunovrat. A světe div se, ohlas byl velkolepý. Že bych opravdu uměl zpívat? Pořád se mi tomu nějak nechce věřit.
Talentshow skončila někdy v jedenáct, pak nás hned nahnali do chatek.
Další den, v sobotu, přišlo nevyhnutelné: prezentace pravidel. Toto je nuda všude, pokaždé a bez ohledu na provedení. Zas na druhou stranu chápu, že pravidla musíme znát perfektně - abychom měli co porušovat.
I přes toto jsme se nějak dostali, TRALALA, potom jsme se fotili (jak už jsem jednou psal - spolehlivý důkaz toho, že od pravidel už máme pokoj), dokud nezačalo pršet.
Po focení byl čas na výměnu odznáčků, vizitek a volný čas. Večer (v noci) jsme měli diskotéku - byla povedená, až na to, že bylo nepředstavitelné vedro - místnost neměla větráky a klimatizace ani otevřená okna nestačily na to, aby udržovaly teplotu na přijatelné úrovni.
Další den už byl jen odjezd, který se (díky schopnosti Rotary organizovat?) posunul na poledne.
Pár lidem bylo v autobuse špatně, takže jsme se podstatnou část vlekli závratných 50 kilometrů za hodinu. Výhoda této rychlosti byla, že do Mazatlánu jsme dorazili někdy ve dvě v noci a v pondělí (napsat "další den" je tady celkem nesmysl) jsme nemuseli jít do školy.
Celkové zhodnocení? Toto byl čistě meetink, žádný výlet - nic jsme neviděli, nikde jsme nebyli. Ale cíl meetinku byl splněn, dokonce i já si pamatuju hodně lidí.
Jestli mám Rotary co vytknout? Nejspíš ne. Až na organizaci, která je zmatená pokaždé, nic špatného tam pro mě nebylo. Výběr místa dobrý (holt centrum distriktu, to jenom Sinaloa je kvůli své protáhlosti tak daleko), jídlo výborné (nebo alespoň pro mě), program povedený (pravidla jsou nutnost, s tím nic nenaděláme).
Oproti meetinkům v Česku byl tento mnohem lepší - atmosféra uvolněnější, časový rozvrh ne tak přísný, větší zábava.

Mazatlánci

Zirahuen 

Po meetinku přišlo nic - škola, španělština, škola, španělština, škola, španělština, ško... tralala.
Konečně jsme od Rotary dostali peníze za září, já jsem se naučil používat plynový vařič, poprvé jsem šel na baseballový zápas (no ne tak úplně; bylo to přátelské utkání mezi Venados, mazatlánským týmem, jedním z nejlepších z Mexika, a týmem z hudební skupiny Banda Adictiva).

Další větší událost přišla 14. 10. Začala celkem zajímavě - o pár dní dřív jsem poprvé kontaktoval svého counselora, protože jsem potřeboval pár věcí pro report pro české Rotary. A ještě než mi odpověděl, se zeptal, jestli bych s ním o víkendu nechtěl jet na cestu katamaránem po ostrovech u Mazatlánu. Mohl jsem odpovědět něco jiného než "¡Sí, claro!" (Ano, samozřejmě!)? Jasně, mohl, kdybych to nebyl já. Žádnou možnost, jak se dostat na moře, si přece nemůžu nechat ujít, že?
Takže v sobotu, někdy okolo poledne, jsme vyrazili směr přístaviště. Na katamaránu už čekalo asi 15 lidí, všechno členové rodiny mého counselora (mj. výměnná studentka z Taiwanu - shodou okolností můj counselor je její host strýc).
Z Mariny Mazatlán jsme podél pobřeží vyrazili na jih, až k jihu Jeleního ostrova. Tam jsme zakotvili a všichni naskákali do moře, které je tu úžasně čisté a má teplotu snad přes 30 stupňů.
Potom jsme si udělali menší výlet na miniaturní sportovní plachetnici (asi do poloviny vzdálenosti mezi ostrovy a pobřežím) a zase jsme se vrátili. Když jsme byli všichni dost vyčvachtaní, vytáhli jsme kotvu a zamířili mezi ostrovy a pak na širé moře.
Ptačí ostrov nezískal své jméno náhodou - západní strana je téměř holá skála, výborně se tu daří ptákům, hlavně fregatám, kterých jsou tu snad stovky.
A poprvé jsem byl na opravdovém moři, s jeho silným větrem a vlnami. A asi největší zážitek byl, když jsem viděl hejno létajících ryb, které katamarán vyplašil. Většinu času jsem strávil na přídi, která jednak nejvíc poskakuje na vlnách, a potom se z ní taky dají dělat nejlepší fotky (což neplatí pro panorámata, při houpání lodi mobil prostě nedokáže udržet obzor rovný).
Do přístaviště jsme se vrátili někdy po šesté hodině odpolední. Pokud jsem před tím moře měl rád, teď bez něj asi nezvládnu žít - bez vln, větru, slunce, pomalu se sklánějícího k západnímu obzoru...

Viva Mexico!

No jo, první fotka na blogu, na které jsem jen já...

O týden později jsme měli první výlet s Rotary - v něčem byl skvělý, v něčem mě zklamal, teď ale od začátku, ať víte, o co vlastně šlo.
V pátek 20., ve tři hodiny ráno, jsme - opět - autobusem z Culiacánu vyrazili - opět - na jih a - opět - jsme nabrali lidi ze města Tepic. Tož tě pic. Cesta to byla jako každá jiná - nějakých osm hodin, poprvé jsem jel téměř opravdovým pralesem (z autobusu to celkem ztrácí na kráse), posunuli jsme se o jedno časové pásmo a konečně i do našeho města: Puerto Vallarta.
Dorazili jsme někdy po poledni, po ubytování se (které se samozřejmě neobešlo bez zmatků, protože Rotary) jsme měli volno do šesti. Součástí našeho hotelu byl bazén, kus pláže, několik restaurací, bar (všechno zdarma - jenom jaksi nikdo nepovažoval za nutné nám to říct) a lobby, jediné místo s WiFi (dokud se k nám nějak nedostal přístup na placenou WiFi, která fungovala po celém hotelu i na pláži).
V šest přišla prezentace. Ty škodolibější asi zklamu: nešlo o pravidla. "Sezení" začínalo tím, že autor nejlepšího reportu z každého města tento svůj report přečetl. Potom přišel čas na hlavní bod, info o výletech. Tak jako vždycky míval distrikt jeden velký, skoro měsíční výlet Ruta Maya, letos máme výlety dva - kromě Ruta Maya taky výlet na sever. Oba výlety mají zhruba dva týdny, Ruta Maya stojí 30 000 a výlet na sever 36 000 peso (1 peso = cca 1,2 koruny, závisí na kurzu). Tak nějak nevím, jestli je tato změna lepší - loni měsíční Ruta Maya stála něco přes 46 000 peso. Ti, kdo umí počítat, si z toho určitě vyvodí, že Ruta Maya byla o 20 000 peso levnější, než letošní výlety. 66 000 je trochu (dost) přehnané, takže pojedu jen na jeden výlet - a sever to nebude. Proč? Ruta Maya je Ruta Maya. Kdo nejde po stopách Mayů, jakoby ani nikdy nebyl v Mexiku. A ještě jedna věc - výlet na sever si s trochou štěstí můžu zařídit s mám counselorem, případně i s ostatními inboundy z Mazatlánu. A celkem bych i řekl, že kdybych se staral o finance, srazil bych náklady z 2 400 peso na den na přinejmenším polovinu.
Je trochu škoda, že Ruta Maya se scvrkla na polovinu své původní doby - asi sotva toho uvidíme tolik, co bychom viděli minulé roky. Jenže, to už je holt... modernizace. A co je nové, to je dobré. Musím na tom hledat ta pozitiva, a to třeba v tom, že budu mít výborné rodiny, které bych nikdy neměnil - pokud se nestane něco nepředvídatelného - a se kterými můžu podniknout taky pár výletů. Mexiko je moc velké a má moc úžasných míst na to, abych je během jednoho roku, kdy jsem tu navíc jako student, ne turista, mohl vidět všechna. Co z toho vyplývá? Že se sem budu muset vrátit.
Konec počítání, snění, a zpátky do Puerto Vallarty. Vzhledem k tomu, že prezentace výletů trvaly do devíti hodin, ten den už se toho víc nestihlo.
V sobotu jsme měli volno až do tří hodin odpoledne - takže jsme samozřejmě celou tu dobu hnili na pláži, v bazénu, v moři nebo v hotelu.
Když už jsme byli dostatečně zhnilí, ve tři hodiny jsme dostali nová trička (pochvala pro Rotary - bílá a lehká), pobrali vlajky a vyrazili co centra města.
Takové malé srovnání s Mazatlánem: obě města mají Malecón (nábřeží), po našem jezdí i auta, ten v Puerto Vallartě je jen pro pěší. V čem má Mazatlán jednoznačně navrch je přilehlé okolí - i mimo Malecón jsou ulice relativně čisté, široké, osvětlené, jednoduše příjemné. Ve Vallartě, když sejdete z Malecónu, dostáváte se do špinavého města, na obou stranách úzké cesty vysoké domy, které pocit z krásného Malecónu, ležícího jen o dvacet metrů dál, trochu likvidují. Trochu dost. Co se dá ve městě dělat? Skoro nic. Obchody jsou prakticky stejné jako v Mazatlánu, jenom se v nich prodávají místní cetky. A místní tequilu.
Sraz byl v 8, zpátky na hotelu už se toho moc nedělo. Další den byl odjezd plánovaný na jedenáct (ano, vyšlo z toho 12), abychom ještě něco stihli, hromadně jsme vstávali v pět hodin ráno a šli na pláž. Nebylo žádné vedro. Svítání za horami je krásné. Aby bylo ještě lepší, vyjel jsem výtahem do nejvyššího patra hotelu (tuším osmnácté patro). Celý východ slunce jsem nafotil, mám několik úžasných fotek. Bezchybné načasování - když jsem se vracel na zem, baterka v mobilu to vzdala.
Cesta zpátky byla naprosto obyčejná. Nic neočekávaného se nestalo, do Mazatlánu jsme se vrátili někdy okolo půlnoci. Naštěstí jsme v pondělí nemuseli jít do školy - i kdybychom museli, pochybuju, že bych byl schopný vstávat - už dlouho jsem nebyl tak unavený, jako po návratu (no jo, dost možná za to může to, že jsem toho ze soboty na neděli naspal asi dvě hodiny...).
A jak jsem na začátku avizoval - něco mi na tomto výletě chybělo. Co to bylo? Puerto Vallarta sama o sobě není až tak úžasná. Má kolem sebe ale spoustu úžasných míst - skrytou pláž na Isla de Marieta, Rio Canopy, prales - a my jsme nic z toho neviděli, nikam jsme nejeli. Neříkám, že by se mi na pláži nelíbilo, ale já prostě nejsem ten typ, který se spokojí s tím, že se válí na pláži a užívá si nicnedělání. Ano, mám pláž rád, ale mám ji i v Mazatlánu, ani ne pět minut chůze od domu. Zato Skrytou pláž mám celkem z ruky. A když už to k ní mám takto blízko, vidím ji akorát tak na fotkách... Takže Puerto Vallartu jsem si připsal do seznamu míst, která ještě musím navštívit. Seznam už je to celkem dlouhý - pokud budu mít možnost navštívit třetinu, a napsat o tom články, budu rád a vy se nebudete nudit.

A toto je prosím česká vlajka. Vlála už někdy v Puerto Vallartě?

Katedrála

Byla celkem sranda naskládat se na tu fotku.

Východ slunce (ne, noční pohled na město)

Co mě čeká v nejbližší době? Především překlad tohoto článku, který asi taky chvíli zabere. Potom, snad o víkendu, nafotím fotky a publikuji Průvodce. Za necelý měsíc pojedem s Rotary do Ciudad de Mexiko (už vím která místa tam navštívíme - a nemůžu se dočkat) a potom... to ví snad jen déšť. Který se nám už víc jak dva týdny úspěšně vyhýbá. A vítr. Ten vítr, co už dávno začal vát, a vane nás dál, stále dál a dál.


EN
Yes, it's right. Even though it seems totally unrealistic, I´m in Mexico for 80 days. The question is - where these eighty days were gone? Still, I feel like I just arrived, like the time does what he wants. 
The truth is that I have a lot of experiences: the reason why I didn't post any article for so long is that I simply didn't have time to do it. 
Yes, I did not have time to sit down, in thirty minutes write a short post, then eventually translate it... no.
So for that, I apologize, but I believe you´ll understand when I tell you that every day, after school, I had Spanish classes,  which takes an incredible amount of time and power. Well, correct would be to use the past tense - took. Why? SPANISH LESSONS ENDED!!! What does it mean for me? It means that every day is more than two hours longer, what is connected with the fact that I'm not so tired (okay, now it´s not true, in the last four days I slept 7:17, 5:33, 7:02 and 5:19 hours; but yeah, I´m okay now, as you can see from the fact that I continue with writing). And what does it mean for you? The blog comes alive again. I will not promise one post per week - not because I don´t have anything to write about it, but because I doubt I´ll have time. But I can promise that soon there will be a lot of new articles. One more novelty, that you may already have noticed from the title, I will write in Spanish. In the beginning, the Spanish articles will not be as long as the other versions, they´ll not be written so individually and without mistakes, but we couldn´t expect miracles. More than once a month.

Before I start with the actual article, I will write here a list of what you can expect soon (more precisely, what I hope I will write):
Mazatlán guide (already I miss only photos, this article I was writing last month, word by word, sentence by sentence... but I managed it). 
Article about school and how does it compare to a Czech school.
Article about Spanish - funny phrases, the worst parts of grammar etc. 
Trip to Mexico City (still it has about 20 days)
And one surprise you probably wouldn´t expect (already in progress). Or at least those of you who do not know me... 
If there will be more or less, I do not know. Everything depends only on how much time will I have.

Okay, introduction completed, here we go:
Last post I wrote when I was three weeks in Mexico. Now, I´m here about three months. A lot of things have changed, but also many of them still remained the same or nearly the same. So for comparison, here is a little about topics about which I wrote last time. And equally to the last time, I´ll start with the most important.

Food
I miss bread. While this is the only negative thing, it´s annoying. Although there are a lot of different things, called "pan" (bread), with Czech bread that does not have much in common. Usually, it is toast bread or a kind of pastry. But this I expected. Better than if there wasn´t meat - probably I wouldn´t survive for long.
I´m going to make some Czech food, but there is the same problem as like as with blog: I don´t have time. Don´t worry, as soon as I make something eatable (something you can eat more than once), you'll be informed about it.
Otherwise, I´m very satisfied here. When you don´t think so much about what do you actually eat, there´s nothing really bad.  I have never met anything that fleeing from the plate or anything that would be horrible.
And the biggest surprise for everyone around me (except I don´t miss my family) is that I don´t gain. More precisely - after my arrival I lost about 1 kilo, then I went back to my original weight. 

School
Since the school will have separated post, I will not steal my own topics under my hands.
In the brevity - nothing had time to change. And I didn´t have time to do anything for school. Fortunately, nobody cares. And if so, it´s not my problem.

Weather
Well... there is really not to write about.  It's hot, I can´t remember the last time it was raining.
They say November is a "month of a hurricanes" for Mazatlán, so maybe there will be something funny soon. I hope. Yes, I really want to see a hurricane - just because in the Czech Republic there´s nothing similar.
So if decent hurricane appears, I'll write about it.

People
Yes, there is everytime something to write about. All from my previous article is basically true, but also there´s something new or some things I forgot last time.
Omne strange thing is hygiene here. You´d probably expect that in a country where not all homes have water supply and access to clean water, hygiene wouldn´t be really good. Mistake. Most of the people are neat (if you´re not talking about waste) - when somewhere is no soap, using a kind of antibacterial gels which are almost everywhere. Well, the question is, if these gels have any effect... Almost nobody here has bad teeth. In total, I would say that about dental hygiene Mexicans are doing better than the Czechs (in fact, it´s pretty shameful).
Another part is how they clean their environment. Toilet paper is thrown away in the trash (the first time I experienced after arriving in Mexico City, it was quite strange, such unnatural, now I got used to it), nobody cares about cleaning a lot. This includes people who´re getting money for cleaning.
Drain pipes are not the best here, so some streets really smell sometimes.
And yes, even here you can find unpleasant people. Not a lot of them, but they are here. And then there are, as everywhere else, annoying drunk people.
In overall, it´s true that people are more friendly and pleasant here than in Europe, and there are not a lot of exceptions.

Culture
In the Czech Republic, I will miss banda (music style). Or I'll get crazy with it. Or both three. Lalala.

Spanish
Esta lengua, español, es fácil. Sí, no siempre, pero mayormente no tengo problemas ni con gramática ni con vocabulario. Pues verdad es que todavía hay muchisimas palabras que no conozco, mucha gramática, pero ya puedo hablar con la gente. And i don´t want to translate it. Howgh. Lalala.

And now, finally, let´s go to the main topic of this article. About all (okay, probably I can´t remember everything) my experiences, since I arrived.

Probably the biggest adventure was my journey - when I involuntarily visited Sant Louis de Potosí because of a tropic storm in Mazatlán. But the other experiences are amazing too:
I'm not the type who describes every day when he woke up, where and with whom he went, what he did, how he returned very tired... Does anybody care about this?
Instead, I will write about what you might be interested in - the events. Bring popcorn, it will take some time.

The first major event that could be called event, after arriving, was a meeting with Rotary and other inbounds. How did it go? everyone said a few sentences about himself (in English or Spanish, depending on their language skills). Then came the presentation, try to guess which topic... yes, rules. After one hundred and fifty-eighth times again just one and the same rules. Somehow we healthy survived it, LALALA, then time to take some photos came. A solid evidence that the interpretation of the rules is over and without problems we can forget it.


A few days later we had the first event with Rotaract: "Si whatsappeas no manejes" (If you use WhatsApp, don´t drive) - based on that we stood on a roundabout with banners and handed out water to people.

I think it doesn´t need description.

Then Spanish classes started, killing all days. We had some diners with Rotary, the celebration of the Independence Day, and then, suddenly...

It came sometime around Sept. 22nd
All inbounds, we were invited to a secret location. So remote that anybody could annoy us. After all - the journey takes 12 hours, so nobody has reason to go there. That place was called town Zirahuen, situated on the bank of the lake with the same name. Why do I speak about it like it´s a secret? Just because it IS a secret. The purpose of this meeting was a secret, neither a lot of Rotarians didn´t know it. And those who knew didn´t seem like they would tell us what´s going on. That's the real reason I'm writing about it so late - just because it wasn´t safe to write about it earlier. Rotarians had discovered something. Something at any price shouldn´t get to mortals...
Of course, I´m just kidding (no, I´m very serious, listen to me!!!), I just was bored during the math class.
What's true is that the first orientation meeting took place in Zirahuen (Michoacan state), 22nd to 24th September. And it's also true that nobody knew exactly what will we do. Only one thing was absolutely sure: that one afternoon will be killed by a presentation. About the rules. The same like every time. Now, however, from the very beginning: 
We left Mazatlán at the Thursday night (exactly, in the Friday morning, 12:20 am). The bus arrived from Culiacan, then we went through the city Tepic and Guadalajara, where we recruited more people. To Zirahuen we arrived, after a little wandering, sometime after three o'clock in the afternoon. Yes, it took longer than my flight from Amsterdam to Mexico City...
Then finally he had a lunch (all the food we got in Zirahuen was purely Mexican - tortillas, a pile of vegetables, meat of unspecified origin, etc.). And after it, comes something Rotary, whether Czech or Mexican, controls perfectly. Almost. A bit. Miserable. Rather, this thing could control Rotary. We are talking about the organization, more precisely about the distribution to our cabins. When we finally got ours, we found that we are somehow more than we have beds. But we solved it - one guy made his bed on the floor, other moved to another cabin.
After that teambuilding started - it´s always the same, but it was funny. One of the huge advantages of Zirahuen for any activity is that it is not hot there. The afternoon was 20 degrees and overcast at times, so even running wasn´t unbearable. 
Later in the afternoon came time to familiarize yourself with everybody. For this part of the program, I have to commend the Mexican Rotary - in the Czech Republic, we have presentations. They´re boring, nobody cares about them, it´s impossible to remember anything and the most of the people is almost sleeping. Here we had a talent show. First Rotarians had a regular introduction, then inbounds. First people from Germany. Why? Because in Spanish, Germany is Alemania.
In the district, we have about 110 inbounds from about 22 countries, usually more people from each of them. Excepting Ecuador, Argentina, Finland, Romania, India and the Czech Republic ("Czechoslovakia"). So with Finn and Indian, we decided to demonstrate our languages. Then I sang a song Solstice (originally: Slunovrat, by music band Brontosauři). And wonder of wonders, the response was magnificent. That I really could sing? I still can not believe it. 
Talent show ended at eleven, then we went "directly" to our beds.
The next day, Saturday, came the inevitable: presentation of the rules. This is boring everywhere and every time, regardless of performance. Again, on the other hand, I understand that we need to know the rules perfectly - we have to know what are we going to break.
Somehow we survived, LALALA, then we took photos (as I once wrote - reliable evidence that we´re done with the rules) until it started to rain.
Then we had time to change pins and business cards. In the night we had a disco - and it was unimaginable heat there. The room had no fans and air conditioning with opened windows was not enough to keep the temperature at an acceptable level. 
The next day there was only leaving, which (because of the ability of Rotary to organize?) moved up to noon.
Few people on the bus were wrong, so we went at the constant speed 50 kph. To Mazatlán we arrived at 3 am and on Monday (write "the next day" is a bit nonsense here, did you notice?) we didn´t have to go to school.
What do I think about it in overall? It was a meeting, not a trip. We didn´t see anything, we didn´t go anywhere. The goal of the meeting is that I remember a lot of people - more then inbounds from the Czech Republic. Is there any reason to rebuke Rotary? Probably not. Excepting the organization, which is confused every time, there was nothing bad for me. They chose a good place (well, the center of the district - only Sinaloa is so far.  excellent food (or at least for me) program hilarious (the rules are necessary, there's nothing we can do with it). 

Compared to meetings in the Czech Republic, it was much better - more relaxed atmosphere, the schedule not so strict, more fun.

Mazatlécos

Zirahuen 

After meeting came "nothing" - school, Spanish, school, Spanish, school, Spanish, scho... LALALA
Finally, we received our money for September and October, I learned to use a gas cooker, for the first time I went to a baseball game (not really a match; it was a friendly game between Venados, mazatlán team, one of the best in Mexico, and a team of musical group Banda Adictiva).

Next event came on 14th October. It started a bit interestingly - a few days before I contacted my counselor for the first time because I needed to ask for some things to report for the Czech Rotary. Before he answered he asked if I want to go to a trip to islands of Mazatlán at catamaran. Could I answered something different than "¡Sí, claro!" (Yes, of course!)? Yes, I could, but it wouldn´t be me. Because I can´t miss any opportunity how to get to the sea. 
So on Saturday, sometime around noon, we went to the dock. On our catamaran, there already were about 15 people from my counselor´s family (eg. exchange student from Taiwan - incidentally my counselor is her host uncle).
From the Marina Mazatlán, we went along the coast to the south, to the south corner of Deer Island. There we anchored and everyone jumped into the sea, which is amazingly clean there and has a temperature of 30 degrees Celsius.
Then we made a little trip on a miniature sports sailboat (to about halfway between the islands and the coast), and again we came back. When we didn´t want to swim longer, we pulled anchor and headed for the islands and then out to the sea.
Bird island got its name for a good reason: there are maybe hundreds of birds (Fregata minor) around it - west side of the island is almost bare rock, perfect for them.
And the first time I was on a real sea, with its strong winds and big waves. And probably the greatest experience was when I saw a flock of flying fish startled by our catamaran. Most of the time I spent at the prow (it´s the funniest because of waves).

To Marina, we returned sometime after six o'clock in the afternoon. If I've previously liked the sea, now I probably cannot live without it - without waves, wind, sun, slowly sloping toward the western horizon...

Viva Mexico!

Yeah, 1st photo on this blog where I am

A week later we had our first trip with Rotary - in something it was really great, something let me down. But now but from the beginning, let you know what was going on.
On Friday, 20, at three o'clock in the morning, we - again - by bus from Culiacan went - again - to the south, and - again - we recruited people from the town of Tepic. The journey was normal - about 8 hours, for the first time I went through the rainforest (but from bus it loses its beauty), we changed our time-zone, and finally, we arrived into Puerto Vallarta.
It was about 2 pm, so we took our rooms (of course, it was a bit confused, because of Rotary) and then we had free time until 6 pm. Our hotel has a swimming pool, a part of beach, several restaurants, a bar (all free - just somehow no one thought it necessary to tell us) and the lobby, the only place with WiFi (until somehow we got access to paid WiFi, which worked throughout hotel and on the beach).
At 6 o´clock presentation came. If you´re gleeful, I´ll let you down: it wasn´t about rules.
First, some people read their reports (Rotarians chose the best report from each city), then time for the main point came: info about big trips. Every time we had one big trip: Ruta Maya. This year we have Ruta Maya and a trip to the north. Both of them have about two weeks, Ruta Maya costs 30 000 peso and the north trip 36 000 (1 USD = 19 peso). Well, I don´t know if this change is good - last year, Ruta Maya took almost 1 month with price 2500 USD.
Well, 66 000 peso is too much, so I´ll go only to one of the trips. To Ruta Maya. 
Unfortunately, now Ruta Maya has only a half of its original length - we can´t see everything we could see in past years. But it´s just... modernization. And everything new is good. Well, there are also some positive things on it - I´ll have really good families (sure, all my families are good) so I´ll have more time to be and travel with them. Mexico is too big and has too many amazing destinations that it´s impossible to see them all in one year as an exchange student. What does that mean? That I have to come back to Mexico. And not only for a single trip, I hope.
Okay, now let´s stop dreaming, and back to Puerto Vallarta. Presentation about trips ended at 9 pm, so we didn´t have time to do anything more that day.
On Saturday we had free time until three o'clock in the afternoon - so we spent the day at the beach in the pool, in the sea, and in the hotel. 
Then we received new T-shirts (white - such a good idea), we took our flags and went to the city center. 
A small comparison with Mazatlán: Both cities have Malecón (seafront), in Vallarta is only for pedestrians. Why is Mazatlán better? Both of Malecons are amazing, but the difference is that in Mazatlán, surrounding areas are relatively clean, wide, illuminated, simply pleasant. In Vallarta, when you walk down the Malecón, you get into the dirty city, on both sides of the narrow roads are big, ugly buildings, contrasting with Malecón, situated just twenty meters away. What can you do in the city? Nothing. Shops are almost the same like in Mazatlán, they´re only selling local products (souvenirs, trinkets, tequila).
The reunion was at 8, nothing much happened back at our hotel. The next day was a departure scheduled for eleven (yes, finally at 12), we woke up early and went to the beach. There was no heat.
Sunrise over the mountains is beautiful. To make it even better, I rode the elevator to the top floor of the hotel (about the eighteenth floor) and took some really amazing photos. It was timed flawlessly - when I came downstairs, the battery in my phone has run out.
The journey back to Mazatlán was totally normal and boring. Nothing unexpected happened and to Mazatlán, we returned sometime around midnight. Fortunately, on Monday we didn´t have to go to school. Fortunately, because I doubt that I was able to get up - for a long time I was not as tired as when I returned (yeah, quite possibly to blame for the fact that from Saturday to Sunday I slept about two hours...).
And as I notified at the beginning - something I missed on this trip. What was it? The city itself is nothing interesting. But there are a lot of amazing places around the city, such as the Hidden beach on Marieta Island, Canopy river, rainforest - and we didn´t see anything, we didn´t go anywhere. I don´t say I don´t like the beach, but I´m not that type of person, who wants only to lie on the beach and don´t do anything. Yes, I love the beach, but I have it in Mazatlán, less than five minutes walking of my home. But Marieta Island is a bit far for me, and when I´m so close, I can see it only on pictures. So immediately I put Puerto Vallarta on the list of places I have to visit them.

The list is already quite long, I´ll be happy if I´ll visit 1/3 of these places. The more places I´ll visit, the more articles I´ll write.

And this is Czech flag. Has it ever blow in Puerto Vallarta?

Cathedral

Nice photo, it wasn´t easy to take it.

Sunrise (no, night view to the city)

What should I expect in the near future? Especially translation of this article, which will take some hours (to English: almost 7). Then, perhaps this weekend, I´ll take more photos of Mazatlán and publish next article, Mazatlán Guide. In less than one month, I´m going to Mexico City with Rotary (I know which places we´ll visit - and I can not wait for it) and then... it´s in the wind. Or maybe rain knows it. The rain, which more than two weeks get around us. Or just wind. The wind, which is all the time blowing and blows us away, farther and farther.


ES
Sí, es verdad. Aunque es totalmente increíble, estoy en México por más que ochenta días. Y la pregunta es: ¿A dónde estas días disaparecieron? Todavía tengo sentimiento que ahorita llegué, que tiempo no funciona normalmente.

Pues la verdad es que tengo muchisimas experiencías – la razón porque tanto tiempo no he escrito nungun artículo es que no tuve tiempo. Sí, yo no tuve tiempo para escribir un artículo pequeño durante 30 minutas, despues traducirlo… no.
Lo siento por eso, pero ojalá que me entiendan si les diga que todos los días despues de la escuela tuve clases de español – y son pesadas y necesitan mucho tiempo. Pues aquí sería correcto usar el pasado – necesitaron. ¿Por qué? CLASES DE ESPAÑOL YA SE TERMINARON!!! ¿Que lo significa para mí? Que cada el día tiene dos horas más que antés y no estoy tan cansado (bueno, ahora no es verdad, en los últimos cuatro días (cuando estuve escribiendo la version checadormí 7:17 horas, 5:33, 7:02 y 5:19… pero sí, como se puede ver en que de volví a escribir el blog, estoy bien). ¿Y que lo significa para ustedes? Que voy a escribir muchos artículos nuevos (y tambien quero traducir a español los artículos pasados). No creo que puedo publicar un artículo por la semana – porque todavía tengo muchas cosas para hacer y escribir en tres idiomas no es muy fácil.
Antes de que voy a empezar con el tema principal, voy a escribir aquí que pueden esperar próximamente (más precisamente: que espero que puedo escribir):
Guía de Mazatlán (ya me faltan solo las fotos)
Artículo de las diferencias en la escuela aquí y en la Republica Checa.
Artículo de español (su gramática…)
Viaje a Ciudad de México
Y tambien una sorpresa (para la mayoría de ustedes).
Si más o menos, no sé. Depende solo de tiempo

...entónces ya tenemos la introducción y podemos empezar:

El artículo pasado escribí despues de tres semanas en Mazatlán. Ahoríta son tres meses. Muchas cosas cambian, pero tambien muchas son iguales. Así que para la comparacion voy a escribir poco de iguales temas como por la última vez. Y como por la última vez comenzaré con lo más importante.

La comidaExtraño el pan. Es la única cosa negativa, pero un poco aburrida. Sí hay muchas cosas que se llaman pan, pero no parecen a pan („chleba“) de la Republica Checa. Pero todo esto yo sé cuando llegué. Afortunadamente hay carne – sin lo no podría sobrevivir mucho tiempo.
Estoy preparando para hacer alguna comida checa, pero todavía no tuve tiempo.
Casi todas comidas me gustan aquí – si no piensas que estas comiendo, no hay nada malo. No he visto ni nada corriendo del plato ni nada asqueroso.
La sorpresa es que no gano. Precisamente – despues de mi llegada adelgacé sobre un kilo, despues volví al normal. Sí lo supuse, probablemente no puedo ganar, pero es muy raro, como mucho.

La escuelaBueno, estoy preparando un artículo de escuela, entonces no voy a describirlo aquí.

El climaDefinitalmente no hay nada para decir. Aquí hay calor, no me recuerdo quando lluvió.
Para Mazatlán, el noviembre es un „mes de los huracanos“, entonces etoy esperando para algun.

La genteAy, hay algo para decir.
Pronto voy a traducir mi artículo pasado, donde hablo mucho de la gente.
Una sorpresa para mi es la higiene aquí. Así que no hay agua en todas las casas, la mayoría de le gante es limpia – si no tienen el agua y jabón, se usan geles antibacterianos. La pregunta es si sirven para algo, pero… se usan.
En la higiene dental, Mexicanos son mejores que Checos. Buen trabajo.

La culturaCuando regresaré a la Republica Checa, voy a extrañar banda. O aquí enloquecaré de ella. O ambos tres. Heyahoo.

Español
Para mí, esta lengua, español es fácil. No siempre, pero mayormente no tengo problemas ni noc la gramática ni con el vocabulario. Pues la verdad es que todavía hay muchisimas palabras que no conozco, nucha gramática, pero ya puedo hablar noc la gente. (No lo tradujé ni a Checo ni a Inglés.) Howgh. Heyahoo.
Okay, ahorita vamos a empezar con el tema principal de este artículo. De todas (pues probablemente ahorita no puedo recuerdar a todas…) cosas que experiencié.

La aventura mayor fue mi ruta a México, cuando „visité“ Saint Louis de Potosí. Pero eso no significa que otras cosas no son interesantes.
No soy el tipo de hobre quien describe cada día, cuando se levantó, a donde fue, con quien, como regresó tan cansado… es este interesante para quienquiera?
En vez de escribir todo, voy a escribir sobre eventos.

El primer evento despues de mi llegada fue encuentro con Rotario y los otros estudiantes de intercambio. Que estuvimos haciendo? dijimos algunas frases sobre nosotros (en inglés o español, no todos supimos hablar español). Despues tuvimos una presentación. ¿De que? Claramente de las reglas. 158 veces lo mismo. Siempre las reglas son iguales.
De algún modo sobrevivimos, HEYAHOO, despues fuimos a tomar las fotos – la prueba que esta vez ya terminamos con las regla y podemos olvidarlas sin los problemas.

El primer evento de Rotaract fue „Si whatsappeas no manejes“ (alguien necesita la traducción como en otras versiónes de este artículo?) – estuvimos en la glorieta y repartimos el agua a los conductores.

Creo que no necesita la descripcion.

Despues las clases de español se empiezaron, entonces no tuvimos tiempo para nada. Tuvimos algunas cenas con Rotario, la celebración del día de la independencia, y una vez…

Vinó sobre 22 de septiembre.
Rotario nos invitó a un lugar secreto, demasiado lejos de alguien quien nos pudó fastidiar. La ruta tomó 12 horas…
Este lugar se lama Zirahuen – un pueblo que se halla en la orilla del lago Zirahuen, en estado Michoacan.
¿Por que tantos secretos? Porque la razón de esta junta fue el arcano, ni la mayoría de la gente de Rotario no lo supó. Y por eso estoy escribiendo de este evevnto tan tarde – antes fue muy peligroso hablar de este. Rotarians algo descbrieron. Algo muy dangeroso para los mortales…
Claro que solo estoy bromeando (no, es serio), solo estuve aburrido en la clase de matemáticas.
La verdad es que tuvimos nuestra primera junta en Zirahuen, de 22 a 24 de septiembre. Y tambien la verdad es que casi nadie no supó que vamos a hacer. Supimos solo una cosa: Por la tarde tendremos la presentación. De las reglas. Por la otra vez lo mismo. Pero ahora, desde el princípio:
Salimos de Mazatlán en 21 de septiembre (exactamente 22 a las 0:20). Nuestro camion ordenado (claramente) vinó de Culiacán, despues continuamos por las ciudades Tepic y Guadalajara, donde otras personas juntaron con nosotros. A Zirahuen llegamos a las tres de la tarde. Sí, la ruta tomo´más tiempo que mi vuelo de Amsterdam a Ciudad de México…
Por fin tuvimos la comida (toda la comida en Zirahuen fue tícipa mexicana – tortillas, verdura, carne,…) y despues la cosa en que Rotario (en la Republica Checa y México es lo mismo) es lo mejor. Casi. Poquito. Horrible. Pues la cosa puede gobernar a Rotario. Estoy hablando de la organización, más precisamente de la separación a las cabañas. Cuando llegamos a nuestra cabaña, averiguamos que tenemos solo seis camas para 8 personas… Entonces alguien fue a otra cabaña y un brasileño dormió en el suelo.
Y despues teambuilding – este siempre es lo mismo, sin embrago fue divertido. Una vertaja de Zirahuen para actividades es que no hay mucho calor. Por la tarde había solo sobre 20 grados Celsius y nublado, así que podríamos correr.
Despues de teambuilding fuimos a conocer a todos. Un compliment a Rotario de México: En la Republica Checa tenemos presentaciones. Aburridas, nadie no puede recordar cualquier información y todos solo tienen sueño. Aquí tuvimos talentshow. Por el primero rotarios tuvieron presentación normal, despues los estudiantes de intercambio.
En nuestro distrito hay sobre 110 estudiantes de 22 países, mayormente más gente de una país. Excepto Ecuador, Argentina, Finlandia, Rumania, India y la Republica Checa (y nadie de Eslovaquia). Con finlandés e indio nos compusimos a presentar nuestras lenguas, después estaba cantando la canción Solsticio (originalmente Slunovrat de grupo de música Brontosauři). Sorprendentemente a todos les gustó. No supe que sé cantar…
Talentshow se terminó sobre las once, despues fuimos a dormir inmediatamente.
Al día siguiente vinó lo ineludible: la presentación de las reglas. Eso siempre es sburrido, no depende de la ejecución. Por la otra parte comprendo que tenemos que conocer las reglas perfectamente – si las queremos violar…
De algun modo lo superamos, HEYAHOO, despues fuimos a tomar las fotos (= terminamos con las reglas), antes de comenzó a llover.
Tuvimos tiempo para intercambiar las tarjetas de visita y las insignias y tiempo libre. En la noche fue disco – me gustó, pero había mucho calor.
El día siguiente tuvimos que salir temprano (claro, con Rotario en el mediodía).
A Mazatlán regresamos a las dos en la noche y en lunes (desgraciadamende no „el día proximo“) no fuimos a la escuela.
Generalmente – este no fue un viaje, fue solo la junta – no visitamos nada, no fuimos a ningún lugar. Pero fue una junta buena, recuerdo a mucha gente.

Si había algo malo? Probablemente no. Comparado con las juntas en la Republica checa me gustó mucho más – fue más divertido, no tan stricto.

Mazatlécos

Zirahuen 

Despues del viaje a Zirahuen vinó nada – la escuela, español, la escuela, español, la escuela, español, la esc… ¡HEYAHOO!

Por fin recibimos nuestro dinero de Rotario, aprendí a usar la cocina de gas, fui al partido de beisból,…

El evento siguiente vinó en el 14 de octubre. Empiezó un poco interesante – dos días despues contactar con mi consejero, porque tuve que preguntar a algunas cosas para el reporte para mi distrito en la Republica checa. Antes de me respondió me preguntó si quiero ir a un paseo en catamaran a las islas. Claro que respondí „¡Claro que sí! ¿A que hora?“

Entonces en el sábado, a la una por la tarde, salimos por la marina.

Alguna gente ya estuvo esperando en el catamarán, incluso mi amiga te Taiwán – mi consejero es su tío.

De Marina Mazatlán fuimos al sur hasta la punta meridional de la Isla de Venados. Anclamos ahí y fuimos al mar – es fantásticamente limpio y tiene más que 30 grados Celsius.

Hicimos un viaje en el velero pequeño, cuando no queríamos nadar más, apuntamos al mar, más allá de las islas.

La Isla de Pájaros tiene una buena razón para su nombre – hay cientos pájaros, especiamentelas fregatas comúnes.

Por el primero visité el mar regular, con su viento fuerte y las olas grandes. Lo más bonito fue cuando vi los peces voladores.

La mayoría del tiempo pasé en la proa, que es lo más divertido – en las olas brinca más que el resto del barco.

Al puerto regresamos a las seis de las tarde. Si antes me gustó el mar, ahorita me encanta – las olas, el viento, el sol, bajando al horizonte occidental…

¡Viva Mexico!

Sí, la primera foto en este blog donde solo yo estoy

Una semana más tarde tuvimos el primer viaje con Rotario. En algo fue muy buen, en algo me decepcionó, pero ahorita desde el principio.

En viernes 20 de octubre, a las tres de la mañana salgamos – por la otra vez – en el camion que vinó de Culiacán – por la otra vez – al sur y – por la otra vez – fuimos por la ciudad Tepic. La ruta fue normal – sobre 8 horas, por la primera vez fui por el bosque lluvioso (bien, del camion pierde su belleza…), cambiamos la zona horaria y por fin llegamos a nuestra ciudad: Puerto Vallarta.

Llegamos despues de la una, despues del alojamiento (casi sin problemas) tuvimos el tiempo libre hasta las 6. Una parte de nustero hotel fue la alberca, la playa, los restaurantes y el bar (todo gratis para nosotros, solo nadie no nos dijó…). Antes de alguien nos dijó la contraseña para WiFi del hotel (y tambien la playa), tuvimos WiFi solo en el vestíbulo.

A las 6 tuvimos la presentación. ¿Alguien de ustedes tiene la mala intencion? No, no fue presentacion de las reglas sino de informaciónes de los viajes.

Pero por el primero, el mejor de cada ciudad leyó su reporte (todos increíble!).

Y despues los viajes. En nuestro distrito tenemos dos viajes – la Ruta Maya y Viaje al norte. Todos tienen duración sobre dos semanas, Ruta Maya por 30 000 peso y Viaje al norte por 36 000 peso. Honestamente no quiero que es mejor que en los años pasados – teníamos solo la Ruta maya, casi un mes por 46 000 peso. Este año, 66 000 peso es demasiado – entonces voy a ir solo a un viaje. A la Ruta Maya.

Quien no va en las huellas de los Mayos, como si nunca no hubiera visitado México.

Y ojalá que el norte de México pueda visitar sin Rotario.

Desgraciadamente, la Ruta Maya tiene solo la mitad de su duración pasada – apenas podemos ver lo mismo. Pero este es… la modernización. Y todo moderno es mejor. Pues tengo que buscar por los posotivos – tendré más tiempo con mi família. Y voy a tener las famílias mejores.

Que lo significa? Que despues tengo que visitar México por la otra vez. Sin Rotario, sin escuela. Que alguna vez tengo que regresar.

Okay, vamos a volver a Puerto Vallarta. La prezentación terminó a las nueve, este día no hicimos más cosas.

El sábado tuvimos tiempo libre hasta las tres – estuvimos en la playa, en la alberca o en nuestro hotel.

A las tres recibimos las camisetas nuevas (blancas – ¡Gracias, Rotario!) y salgamos por el centro de la ciudad.

La comparacion pequeña con Mazatlán: ambos ciudades tienen Malecón, en Mazatlán hay la calle, en Puerto Vallarta es solo para los peatones. En Mazatlán, el venicidad es mejor – es limpio, las calles son grandes, hay mucha luz, simplemente simpático. En Vallarta, las calles son angostoy con los edificios grandes y son sucios.

Que se puede hacer en la ciudad? Casi nada. Es lo mismo que en Mazatlán – solo hay tequila local.

A nuestro hotel regresamos a las 8.

El día próximo, tuvimos que salir a las 11 (claro, finalmente a las  12), nos llevantamos a las 5 y fuimos a la playa y ver la salida del sol.

Tuve la elección del momento perfecta – cuando estaba regresando a mi habitación, la batería en mi celular se descargó.

La vuelta a Mazatlán fue aburrida – todos esaban dormiendo, regresamos en la medianoche. Y el día próximo no tuvimos que ir a la escuela. Afortunadamente, de sabado a domingo estaba dormiendo solo dos horas.

En el princípio dijé que algo extrañé en este viaje. ¿Qué? Puerto Vallarta no es tan fantástico, pero cerca hay muchos lugares que quiero visitar – la playa perdida en las Islas Marietas, río Canopy, el bosque lluvial – y nosotros no visitamos nada, no vimos nada. No quiero decir que la playa no me gusta, pero la playa tengo tambien en Mazatlán. Pero la playa perdida esta un poco lejos para mí. Y cuando estoy tan cercita de ella, la puedo ver solo en las fotos. Entonces Puerto Vallarta es un de muchos lugares que quiero visitar.

Y este es la bandera checa. ¿Por el primero en Puerto Vallarta?

Catedral

Buena foto, pero fue un poco difícil hacerla.

La salida del sol.

Que va a pasar pronto? Por el primero la traduccioń de este artículo – creo que más que una semana. Despues voy a tomar las fotos y publicar el artículo de Guía de Mazatlán. Muy pronto voy a ir a Ciudad de México (23 de noviembre; ya sé cuales lugares vamos a visitar – y son fantásticos) y despues… Quiero solo la lluvia lo sabe. No llovió por más que un mes. Y el viento. El viento, cual siempre sopla. Y nos sopla adelante, siempre solo adelante.