English in the middle.
Español debajo.
CZ
Do Mexika přišla zima. Pozná se to tak, že nám v domě zapnuli kotel (takže konečně máme i jinou vodu než vlažnou), teploty nestoupají nad 30 a moře má večer jenom 25 °C. Mexičani nevycházejí z domu, protože by zmrzli, venku je pořád zataženo.
Od posledního článku zase uteklo dost času, já vím. Doufám, že mě pochopíte - na výměně se nikdy nikomu nechce cokoli dělat, to je prostě fakt. Takže už to, že jsem se k tomu teď dokopal, je malý zázrak.
Taky jsem chtěl napsat dva články, jenomže mám měsíční zpoždění, takže ten první sem zkrátím do pár vět:
Článek se měl jmenovat "Cesta, cesta, cesta" a vyprávět o mém výletu do Ciudad de Mexico, který proběhl na konci listopadu. Ano, listopadu, před víc jak měsícem. Z různých důvodů jsem se ke psaní nikdy nedostal, ale není to moje chyba - to čas se nějak zbláznil...
No nic, jdeme na to:
A kam že jsem to cestoval? Do Mexika. Jo, jak se dá z Mexika cestovat do Mexika? Ono není Mexiko jako Mexiko - to Mexiko, kam jsme cestovali, je Ciudad de Mexico. Snad 22milionová metropole ležící v horách středního Mexika.
Kdybych měl psát o věcech podle toho, kolik času jsme jimi strávili, psal bych jenom o cestě a o tom, že jsem spal, bych někde prohodil jednu, dvě věty. Cesta z Mazatlánu přes Tepic a Guadalajaru trvala víc jak 22 hodin a během těch jsme jen dvakrát zastavili na jídlo. Za co ale musím Rotary pochválit, je to, že jsme jeli v celkem rozumnou dobu - z Mazatlánu jsme vyráželi ve dvanáct v poledne a do Mexika, konkrétně do zábavního parku SixFlags, jsme dorazili někdy v jedenáct dopoledne. Za co je ale pochválit nemůžu, je to, že jsme se po příjezdu nezastavili v hotelu.
Cesta byla - jako vždy - nudná. Teda vlastně… většina. Zábava přišla, když se brzo po našem odjezdu urvala jedna sedačka. Ano, slyšíte (vidíte) dobře – jedna ze sedaček se z nás psychicky zhroutila. A fyzicky taky. Napřed celkem zavazela, naštěstí ji při zastávce řidiči odtáhli do úložného prostoru, takže se nám v autobuse vytvořilo pěkné prostranství, tak akorát velké, aby se tam tři lidi pohodlně vyspali. Víc o cestě snad psát nemusím, kdybyste toho chtěli vědět víc, napište mi a já vás i s cestou pošlu někam hodně daleko.
Takže jsme, unavení a celí rozlámaní, dorazili do parku Six Flags, kde jsme měli 8 hodin volna. Každý rozumný člověk by zalezl někam do rohu a spal. Jenomže rozumní lidé přicházejí o všechnu zábavu, které je v parku opravdu dost. Jako všude jsou tu horské dráhy, všemožné houpací stroje, "strašidelný" hrad, kolotoče, předražené jídlo a davy lidí. Ale jo, sranda byla, až na to, že chvilkami bylo těžké neusnout.
Odjezd byl v sedm večer, doběhli jsme o čtvrt hodiny později a stejně jsme dalších patnáct minut čekali. Mexiko. Co dodat? Nějakou dobu jsme doufali, že jedem do hotelu. Omyl. Jeli jsme do restaurace. Špinaví, zpocení, unavení. Ale hladoví, to zase jo. Po restauraci už konečně hotel. Ovšem pozor! Hotel neznamená pokoj a pokoj neznamená spánek. Ano, stará dobrá (ehm, ehm) organizace. Patnáct minut jsme stáli ve vestibulu a čekali - ani nevím na co. Pak nás rotariáni začali rozdělovat do pokojů, což už naštěstí šlo rychle (jediná brzda byly výtahy, které byly v hotelu jenom dva - pochopitelně po schodech se nikomu nechtělo.
A Rotary se zbláznilo (no, ne že by to byla nějaká novinka) - vstávat jsme museli v 7. Což, vzhledem k tomu, že do pokojů jsme se dostali o půlnoci, nebyl zrovna zázrak. Na druhou stranu, v hotelu byly postele. A lepší spát na posteli, byť jenom šest hodin, než v autobuse. To, že jsme v pokoji byli čtyři na dvě postele, snad ani nikoho nepřekvapí.
Kupodivu, těch necelých 7 hodin spánku stačilo.
A pak už vzhůru do historie - začali jsme v Národním muzeu antropologie, potom zámek Chapultepec (který je o postkolumbovské éře, takže pro mě nic moc nového – oblečení je všude stejné, jediný rozdíl je kdo proti komu zrovna bojuje) a Bazilika Panny Marie z Guadalupe. "Bazilika" jsou dvě baziliky, stará a nová, a jeden kostel na kopci.
Večer jsme šli do centra města - zase trošku víc lidí než v Mazatlánu. Všichni na ploše několika málo km².
Poslední den (26. listopadu) byl asi nejzajímavější - šli (jasně, jeli) jsme do Teotihuacanu. Co ten jazykolam znamená? Doslovný překlad je místo, "kde se lidé mění v bohy". Prakticky je to komplex chrámů a pyramid, starší než aztécká civilizace. Největší z pyramid je tzv. pyramida Slunce a po ní pyramida Měsíce a kromě nich je podél "Cesty smrti" spousta dalších. Ostatně toto všechno najdete taky v albu na Zoneramě, předpokládám, že víte, kde je odkaz.
To, že 26.listopadu byl poslední den výletu, musí nutně znamenat jednu neskutečně otravnou věc - po obědě jsme nasedli do autobusu a vydali se na skoro dvacetihodinovou cestu zpátky do Mazatlánu. Až tak otravná ta cesta ale nebyla - snad proto, že jsem už čtyři dny pořádně nespal, snad bylo okno pohodlnější, snad... kdo ví. Ani čas.
... to jsem to mohl nechat jako další příspěvek, že? Nicméně, tady to máte - konečně víte, co že jsem to vlastně dělal před měsícem, a můžeme pokračovat k "hlavnímu" článku, který jsem pojmenoval "Vánoční palma". Proč? No, zkuste v Mexiku najít smrk, hodně štěstí...
Ve skutečnosti tu vánoční stromky jsou, ale jen plastové. A teď už by některým z vás mohlo dojít, proč se článek jmenuje tak, jak se jmenuje: je o mexických Vánocích (a taky o tom, co jim předcházelo, o Novém roce a radši napíšu i něco z budoucnosti - kdo ví, kdy se ke psaní zase dostanu).
Sranda je, že teď, jak to píšu, nevím, o čem budu vlastně psát - stalo se toho tolik, že jediná možnost, jak psát o všem, je projíždět galerii na mobilu, dívat se na fotky a podle nich psát. Suma sumárum, bude to zase takové měsíční shrnutí (a už teď se vidím, jak se mi ten dlouhej článek nechce překládat).
Takže se nebudu zbytečně rozepisovat a rovnou začnu tím, co se dělo po návratu z Mexika.
... no co by se dělo, tři dny jsem prospal.
Ale jo, po těch třech dnech se i něco stalo. To první bylo, že jsem zahájil lov na zelený paprsek (e... meteorologie - když slunce zapadá (vychází) do moře a atmosféra je perfektně čistá, několik vteřin před tím, než sluneční kotouč zmizí (vynoří se), se jeho barva z oranžové změní v zelenou; děje se to ovšem jen několikrát za rok, takže musíte být ve správný čas na správném místě), neboli jsem začal podnikat cesty po pláži. Takto jsem každý den nachodil 4 až 8 kilometrů, lov je ale doteď neúspěšný.
Pak, na samém začátku prosince, přišlo stěhování národů. Nebo spíš národností. Všichni mazatlánští inboundi měnili rodiny. A samozřejmě všichni najednou.
Co takové stěhování vlastně přináší? Pro mě asi dvě hodiny balení a zkoumání všech skříní a šuplíků, jestli jsem tam ještě něco nezapomněl. Podstatně déle mi zabrala příprava "tradičního jídla", což byl úkol všech inboundů. Ovšem zkuste si vyrobit něco tradičního na opačném konci světa. Já jsem se pokusil vyrobit bramborový salát a řízky - překvapivě se to mírně podobalo originálu (až na to, že jsem půlku věcí musel nějak nahradit; místo strouhanky cornflakes, místo kyselych okurků normální okurky a citronovou šťávu). Dokonce jsem se popral i s nepřítomností paličky na maso - maso jsem umlátil mačkadlem na česnek. Ve výsledku to nejspíš všem chutnalo, takže jsem objevil další věc, kterou umím - improvizovat s jídlem. To jste nečekali, že? No já už vůbec ne.
Samotné "předání" studentů probíhalo v domě chairmana, kde měl každý krátký proslov a po něm jsme se vrhnuli na jídlo.
Pak mi začal "nový život" - bydlím v Centru, naštěstí dost daleko od hlavních ulic, doma máme "psa", nebydlím v privátní zóně a všude je tu spousta prachu. Kupodivu mi ten prach ale nevadí, alergie to nejspíš vzdala...
Po pár dnech od stěhování, když jsem se trochu vzpamatoval, jsem začal číst mou první plnohodnotnou španělskou knihu (Francesco - Una vida entre el cielo y la tierra), ze které jsem se taky naučil překvapivě dost nových slov. Tak jasně, mnohem překvapivější je to, že už to zvládnu číst skoro bez slovníku. Druhá věc, se kterou jsem začal, byly odpolední procházky po městě - napřed po Centru, pak Malecón,... teď jsem na tom tak, že každý den chodím 5 - 10 kilometrů a dá se říct, že znám Centrum líp než místní.
Asi po týdnu se stalo něco úžasného: začaly mi prázdniny!!! (O skoro dva týdny dřív než ostatním, protože jsem nemusel dělat závěrečné testy ve škole.) A prázdninám se v Mexiku líbí, takže je tu přes Vánoce měsíc volna - české školství by si už fakt mělo vzít příklad z rozvojové země.
Co dělat přes prázdniny? Toť otázka. Někdo sleduje stodílné seriály, já jsem se rozhodl, že se pokusím prochodit celé Centrum - a povedlo se. Kromě toho jsem měl několik oslav s rodinou (ti lidi snad nikdy nespí) a pár akcí s Rotary. Objevil jsem pár míst, o kterých jsem dřív vůbec netušil, že existují, byl jsem na vánočním koncertě... no a potom najednou přišly Vánoce. Respektive 20. prosince jsem se podíval, kolikátého je, a pět minut jsem zíral, kam že zmizela ta půlka měsíce. Ať zmizela kamkoli, jisté je, že Vánoce bez varování přišly. Kdyby mi ale nikdo neřekl, že jsou vánoce a kdybych všude neviděl vánoční stromky a ozdoby, asi bych to nepoznal.
Tradice Vánoc v Mexiku je... pro mě, jakožto Evropana, divná. Těžko se to popisuje, je to prostě jedna z mnoha oslav s rodinou, kde se předávají dárky, pije se jedna tequila za druhou, všude je hromada jídla a končí se další den v osm ráno. A druhý den se to (bez dárků) opakuje. A čtvrtý den taky a pátý taky... a vůbec. No a potom najednou, ani se nestihnete vyspat z vánočních oslav, přijde Nový rok. A Nový rok v Mexiku nemůže být nic jiného než další oslava. Liší se snad jen tím, že není v domě, ale jde se do restaurace (kterou je potřeba rezervovat měsíc dopředu), hraje tam živá hudba (banda, jak jinak), pije se, konec je ve čtyři ráno a cena na osobu 1 400 peso (1450 Kč; cca 70 USD).
Po náročném uvítání nového roku jsem se stihl akorát tak trošku vyspat a 2. ledna jsem s rodinou vyrazil na Faro (ano, to je ten přerostlý kopec s majákem). Je na něm vidět, že za ty tři měsíce, kdy bylo El Faro zavřené, se na něm slušně makalo - cesty jsou nové, osvětlení je nové, ještě aby nám tu skálu celou vyměnili.
Tak, jak všichni Mazatlánci dělají z cesty na vrchol výpravu pomalu na týden s nutnou přípravou, ve skutečnosti cesta od úpatí (pěšky, jinak to nejde) netrvá víc než 20 minut. Trochu otravný vedlejší efekt toho je fakt, že je tam neskutečně moc lidí. Takže pokud chcete být skoro sami, musíte vyrazit brzo ráno - ideálně tak v šest a být na vrcholu před východem slunce. Který je, nutno dodat, velice pěkný. Západ je ale ještě hezčí - lesklé listy stromů odrážejí světlo, takže to chvílemi vypadá, jako by byly ze zlata… jednoduše krása, kvůli které se vyplatí vylézt/vyjít/vyběhnout/vyplazit se nahoru.
A to je tak nějak… všechno. Můj sen o krátkém příspěvku se skoro naplnil - za prosinec se toho nestalo zase až tolik, o čem by se dalo dlouze psát. Víc toho najdete na fotkách na Zoneramě a "už brzo" (netuším kdy) v Průvodci.
A, jako už tradičně; na dalším příspěvku se pracuje, snad se tu objeví brzo.
EN
The winter came to Mexico. What does it mean? It means that they turned on a boiler in our house, the temperature doesn´t rise above 30 degrees Celsius and the sea has only 25 °C. Mexicans don´t leave their houses because they would freeze.
A lot of time passed since the last article, I know, sorry. But I hope you´ll understand me - on the exchange, nobody wants to do anything, it´s just a fact. So it´s a small miracle that I started with this article. Well, first I wanted to write two articles, but I have a delay more than one month, so I have to short the first article into a few sentences:
The article would be named "Journey, journey, journey" and it would talk about my trip to Mexico City, which took place in the last days of November. Yes, in November, more than a month ago... For various reasons I never had time to write about it, but it´s not my fault - there´s some problem with time, it runs so fast.
Well, here we go:
Where did we travel to? To Mexico. Yeah, how can you travel from Mexico to Mexico? It´s simple. "Mexico" is also the name of the capital of Mexico. The full name of this city is Ciudad de México. City, which could have more than 22 million habitants (nobody knows exactly). A city in the centre of Mexico.
If I´d write about the things we do according to the time they took, I´ll write only about the journey and maybe two sentences about the fact that I slept.
The trip from Mazatlán through Tepic and Guadalajara lasted in more than 22 hours, we only twice stopped for food.
I have to compliment Rotary because we went in a reasonable time - we left Mazatlán in the noon and to the amusement park we arrived at eleven in the morning. Unfortunately, we didn´t stop at our hotel.
The journey was - as always - boring. Well, actually... the most of the journey. It was funny when one of the seats tore. Yes, you see it correctly - when it saw us, it just mentally collapsed. And physically too. First, it occupied a lot of space, but when we stopped, drivers pulled it into the storage on the bus, so there was a "big" empty space created. three people could sleep there comfortably.
Nothing more happened on this long way, if you want to know more, just ask me and I´ll send you somewhere far away.
And so after these 22 hours, we arrived at the Six Flags. Tired, dirty... but we were there. And also a lot of fun was there - roller coasters, various gravity attractions, a "spooky" castle, carousels, overpriced food and a crow of people. So yeah, it was fun, despite we were so tired.
They told us we´re leaving at 7 pm. We returned to our buses at 7:15 and we had to wait fifteen minutes more. Mexico. What else?
So we left Six Flags at about 7:30. Do you think we went to our hotel? No, of course. We went to the restaurant. dirty, tired, tired and tired. But yeah, we were very hungry. Then, we finally went to our hotel. Attention! The hotel doesn´t mean room and room don´t mean sleep. What am I talking about? Yes, "organization". fifteen minutes later we´re standing in the lobby waiting for... what? Do you need a reason? Nooo...
Suddenly Rotarians started to distribute us to our rooms. this part was surprisingly fast...
Our Rotarians are crazy (well, nothing new :) ). We had to wake up at 7 am. But better less than nothing. In addition, there are beds in the hotel, so better than sleep on the bus. I think you wouldn´t be surprised if I tell you that we were 4 in a room for two people.
The next day (or the same? I just didn´t recognize I slept.) we started with the National Museum of Anthropology, and the Castle of Chapultepec. Then we went to the Basilica of the Virgin Mary Guadalupe.
"Basilica" is two basilicas, old and new, and a church on the hill.
In the evening we went to the city centre - again a bit more crowded than Mazatlan.
The last day (November 26) was probably the most interesting - we went to the Teotihuacan. What does that tongue twister mean? the literal translation is the place, "where people change to gods."
What it practically is? It is a complex of temples and pyramids, older than the Aztec civilization. The largest of the pyramids is called Pyramid of the Sun and Pyramid of the Moon. Also, there are a lot of other pyramids along the "way of the death". What do I talking about? You can find it in photos on Zonerama (I hope you know where the link is).
I told you that this day was the last day of the trip - what means something really annoying - after Teotihuacan we have to come back to Mazatlán.
But the way wasn´t really annoying, maybe because I almost didn´t sleep during the trip, maybe the window was comfortable, maybe... who knows. Only time.
... I could let it as another article, right? Nevermind. :D
And here we go, this is the beginning of the "main" article today. I named it "A Christmas palm". Why? Well, try to find a spruce in Mexico, good luck...
Actually, there are Christmas trees, but only plastic. And palms are better. Howgh.
I hope all of you is so clever, so you already know what will this article be about: a Mexican Christmas (what happened before, after, the New year and much more).
Fun fact: I don´t know what will I write about. So many things happened, so I have to search my photos and look for some events, hopefully enjoying for you.
And I really don´t want to translate it, it takes a lot of time... but once I started this blog, so now I can´t stop. Mmh, who says? ... Let´s start.
And let´s start with "what happened when we returned from Mexico City": I slept for three days. Nothing more. But... yes, after these three days something happened. I started my hunt for a "green flash" - just search what is it. Also, I started with walking, every day about 4 - 8 km.
Then, at the very beginning of December, the "great migration" started - all inbounds in Mazatlán changed their family. Fortunately, I can pack fast, so it didn´t take more than three hours for me. And I had a lot of time to prepare a "traditional" Czech food (we all had to do it). It sounds like... okay, no problem. But there IS a problem. One big problem. Try to make some traditional food on the other side of the world. I tried to make a potato salad with a schnitzel. Surprisingly it resembled the original, although I had to replace a lot of things (cornflakes instead of crumbs, instead of sour cucumber I used normal cucumber and a lemon juice...) or use them... very creatively (I used a garlic presser as a tenderizer). Surprisingly the result was probably good, so I found another thing I can do - improvise with food. Yes, I can do a lot of things, but this? I really didn´t expect it.
The actual "transfer" of students took place in the house of the Chairman, where everyone had a short speech and after we ate all food we brought.
Then the "new life" began - now I live in the Centre of Mazatlán (fortunately far from all rush streets), at home we have a "dog" (chihuahua), I don´t live in a private fraction and everywhere there´s a mass of dust. But, somehow, my allergy disappeared...
After a few days I started reading my first Spanish book (Francesco - Una vida entre el Cielo y la tierra) from which I learned a lot of new words, however, I almost didn´t need my dictionary.
The second thing I started was walking around all the city in the afternoon - the Center, the Malecon... now I use to walk at least 5 kilometres per day (almost daily) and I can say that I know the city more than a lot of locals.
After one week, something amazing happened: my holidays began!!! (two weeks before the others, because I didn´t have to participate in final exams) Mexico love holidays and holidays love Mexico, so during the Christmas, they stay there for almost one month. What did I do during the holidays? I really wasn´t bored - I had a lot of parties with my fantastic and crazy family (I think they don´t have to sleep), some events with Rotary, a Christmas concert... and then suddenly the Christmas came. How? On December 20 I looked what day is it - and a few minutes I just stared at it with no idea where is the rest of December.
How does Christmas in Mexico look like? Christmas trees, decorations, decorations and decorations.
For me, as a European, the Christmas tradition here is weird. It´s hard to describe, it´s just one of a lot of celebrations with the whole family, we give our gifts to the others, ( ! NOT ! ) drinking tequila, whiskey and a lot of strong beer, there is a lot of food and the party lasts until 7 am the next day. That day everything repeats. The only difference is that lasts at 3 am. Next days it´s the same - parties, drinking... and then, suddenly, the New Year comes. And the new year in Mexico cannot be anything different than another party This one is not at the house, a lot of families go to some restaurant (which you have to book at least one month before. There is a live music (banda, of course) playing, lasts at the 4 am and the price for one person is 1400 peso (1450 CZK, or about 70 USD).
After a week-long celebration a slept a little and then, on the 2 on January I went to El Faro (yes, the big cliff with a lighthouse). Still, they´re rebuilding it, but already you can see that a lot of work is already done - the path is new, lights are new... sometimes it looks like they completely changed it.
For the people from Mazatlán, it´s a long trip you have to prepare for. Actually, for me, it´s nothing more than 20 minutes of walking without any difficulties.
A little bit annoying is that there are a lot of people, so if you want to be the only one there, you have to go before the sunrise. Sunrise (and also sunset) is very beautiful there, I highly recommend you to go.
And that´s sort of... everything. My dream about a short article almost completed, in December nothing complicated happened.
As you know, you can see more on my Zonerama account, where I put all my photos. Be free to watch (and use if you want) them!
And, as traditionally: soon I´ll add a new article, this time it will be the Mazatlán guide (and it is already almost completed!)
Peace
ES
El invierno vinó a México. ¿Como se puede ver? En mi casa prendieron la caldera (entonces no tenemos solo el agua fría), la temperatura es bajo de las 30 grados celsius y el mar tiene como 23 grados. Los mexicanos no quieren salir de sus casas, porque hay mucho frío.
Yo sé, mucho tiempo pasó despues del artículo pasado. Pero espero que me van a entender – los de intercambio nunca no quieren hacer nada, es la pura realidad. De hecho estoy feliz que ya me falta solo la traduccion a español, es un milagro que tengo tanto tiempo que puedo escribir.
Por el primero pensé que voy a escribir dos artículos, pero... ustedes saben, tengo retraso más que un mes. No sean triste, voy a escribir de todo.
Ahora empezo con “el artículo primero”. Su nombre es “Ruta, ruta, ruta” y es de mi viaje a la Ciudad de México en el fin de noviembre. Sí, noviembre. Yo sé que hoy es el 30 de enero, solamente antes no tuve tiempo por muchas cosas que pasaron. y tambien el tiempo es demasiado rápido...
Okay, empecemos:
A donde fuimos? A México. Bien, como se puede viajar a México de México? (creo que ustedes que hablan español lo saben, pero para la traduccion profunda...) No es tan difícil, porque México no es solo la país, tambien su capital tiene el mismo nombre. La metropolitana tiene 22 millones personas y se localiza en el Valle de México.
Si hablaría de todas cosas por el tiempo que ocuparon, hablaré solo de la ruta (por eso este artículo tendría ese nombre). De Mazatlán, por Tepic y Guadalajara viajamos más que 22 horas. Afortunadamente los rotarios eligieron bueno tiempo – salimos en mediodía y a México (al SixFlags) vinimos como a las 11 del día. Desgraciadamente no fuimos al hotel.
La ruta fue – como siempre – aburrida. Pues... la mayoría. Tuvimos la diversion, cuando una se los asientos se rotó. Sí, SE rotó – nadie no hizo nada.
Cuando descansamos en Burger king, los conductores la pusieron abajo, entonces tuvimos un lugar bastante grande para dormir.
No voy a decribir más la ruta – si quieren saber algo más, contacten me. Si son tan valientes.
Entonces, cansados y aburridos, vinimos a SixFlags, donde tuvimos 8 horas. Y fue divertido, hay muchas cosas.
Nos dijeron que vamos a salir a las 7 de la tarde. Claro, vinimos a las 7:15 y tuvimos que esperar quince minutas más. Mexico. Esperamos que vamos al hotel. Error. Fuimos al restaurante. Despues ya fuimos al hotel. Pero ¡cuidado! El hotel no significa la habitacion z la habitacion no significa dormir. Sí, como siempre, la organización fantástica. No se cuanto tiempo esperamos en el vestíbulo, despues ya todo fue rápido (gracias a... ¿Dios? ¿Rotario?).
A Rotario, aunque está loco – tuvimos que levantarnos a las siete. Al hotel llegamos como a la medianoche, entonces no tuvimos demasiado tiempo. Pero mejor dormir seis horas, dos personas en una cama, que no dormir.
En la mañana (más tarde en la noche) fuimos al Museo Nacional de Antropología y despues a Chapultepec. En la tarde visitamos la Basílica de Santa María de Guadalupe¨y en la noche fuimos al centro de la ciudad, pasamos por el Palacio de Bellas artes.
el último día (26 de noviembre) fue el más interesante: fuimos al Teotihuacan, “lugar donde los hombres se convierten en dioses”. Creo que ustedes, los Mexicanos lo conocen, pero si no: es un complejo de los templos y pyrámides, las más grandes son el pirámide del Sol y el pirámide de la Luna. Hay muchas más por la calzada de los muertos.
Y ya basta, todo esto pueden encontrar en Zonerama (espero que saben donde está el enlace).
Este día fue el último. ¿Saben lo que significa eso? Sí. Despues tuvimos que regresar a Mazatlán. Y la ruta fue taaaaaan aburrida, aunque mucho tiempo dormí... ¡pero sobreviví!
Okay, entonces así es – este fue mi viaje a México y ahora podemos continuar a la parte esencial de este artículo. Porque se llama “La palma navideña”, aunque ya es febrero? Porque el tiempo pasa muy rápido y ahora voy a escribir del Navidad, el año nuevo etc. ¡Empecemos!
No es verdad que no hay pinos de navidad. Si hay, pero son de plástico. :-/
De verdad, no tengo idea de que voy a escribir (antes de que escribí la version en checo) – tantas cosas pasaron, que no las recuerdo todas. Entonces tengo que ver a mis fotos y escribir los eventos en cuales las tomé. (Ya me veo como no lo quiero traducir – la traduccion a dos idiomas necesita muchisimo tiempo.)
No vamos a retardar:
Que pasó cuando me regresé de México? Nada. Casi. Tres días no hice nada, despues empecé a caminar más que antes (que significa como 4 – 8 kilómetros por día) y hacer muchas fotos de la puesta del sol.
Despues la mudanza vinó y todos los estudiantes de intercambio cambiaron su familia. Cuanto tiempo necesité para mudarme? De hecho no más que dos horas, cuando busqué por todos los cajónes para mis cosas. Más tiempo necesité para preparar la “comida typica checa”. Bien, han tradando preparar algo tradicional de su país cuando se encontran en la otra parte del mundo? Yo quise preparar la carne frita con la ensalada de papas – sorprendemente fue un poco parecido al original (de hecho, tuve que reemplazar muchas cosas – usé los cornflakes en vez del pan rallado, en vez de un tipo de los pepinillos use pepinos y limón...). No necesité ni ablandador – “maté” la carne usando la prensa de ajos. Sorprendentemente no fue malo – al contrario fue muy bueno. No sabía que tambien puedo improvisar con la comida. No lo supusieron, ¿verdad? Yo tampoco.
Y despues mi “vida nueva” empezó – vivo en el Centro, en la casa tengo un perrito, no vivo en la zona privada y hay un montón del polvo. Pero mi alergía al polvo se fue, no sé a donde y no la voy a buscar...
Despues de varios días me recuperé de los cambios y empecé leer mi primero libro en español (Francesco – Una vida entre el cielo y la tierra) y sorprendentemente casi no necesité el diccionario. Tambien continué caminando por la ciudad – el Centro, el Malecón... y ya puedo decir que conozco la ciudad mejor que mucha gente que vive aquí por los años.
Una semana despues algo increíble sucedió: los vacaciones empezaron!!! (Dos semanas antes de los otros, porque no tengo que participar en los exámenes.) Y los vacaciones aman México y México ama los vacaciones, entonces están aquí para un mes – mejor que en la “moderna” Republica Checa, donde tenemos solo 10 días de vacaciones.
Que hacer cuando tengo los vacaciones? Eso es la pregunta. Mucha gente ve las series o hace cosas como así, yo elegí que voy a recorrer todo el centro de la ciudad. Tambien tuve muchas fiestas con mi familia (me parece que no necesitan dormir) y algunos eventos con Rotario. Encontré algunos lugares que antes no tenía idea que existen, fui a un concierto de Navidad... y despues el Navidad vinó. O mejor dicho: el 20 de diciembre miré al calendario y cinco minutas pensé, donde está el resto de diciembre, a donde se fue la mitad del mes.
Para mí como un Európeo, la tradicion mexicana del Navidad es... rara. Es difícil describirlo, aquí me parece que no es tan “tradicional”, que es más moderno y no respeta mucho a la historia. Pero bien, así es la tradicion aquí. El Año nuevo es similar – una gran fiesta.
Dos días despues me desperté y fui al Faro con mi familia. Durante los tres meses cuando estuvo cerrado cambió mucho – todo es nuevo, excepto la isla, esa es la misma que antes.
Todos mexicanos dicen que subir al Faro es dicícil, necesita una semana de la preparacion... claro que no, se puede subir en menos que ěé minutas y no es nada difícil. Desgraciadamente mucha gente sabe que es fácil y siempre hay mucha gente. Entonces si quieren ir solo, tienen que ir muy pronto en la mañana, como a las seis. O más pronto y ver la salida del sol, que es muy bonita ahí. La puesta del sol es igual, si no es mejor – todos los arboles se ven como si fueron dorados.
Y eso es... todo. Para este artículo, muchas otras cosas ya han pasado antes de que tuve tiempo para traducirlo a español.
Yo sé, este artículo no es muy largo – que es muy bueno para mí, porque la verdad es que no tengo tiempo para nada. Nada, nada. Bien, si quieren ver algo más, miren a mi perfil de Zonerama e Instagram – hay todo.
Y muy pronto tambien en la guía, que ya está casi completa. ¡Esperen solo un poco!
